Dvojitá kontrola

Včera u nás bylo zase nějaký zplašený počasí. Chvílemi se bez varování zvedla vichřice a venku zuřila strašná vánice, vítr se točil a vůbec by se mi tam nelíbilo . Ačkoli jsme tedy s mamkou na plánovanou kontrolu k paní doktorce zamýšlely jet vlakem, nakonec táta nedal jinak, než že pro nás přijede z práce a vezme nás zase autem.

Potkali se u Kolína

Dneska odpoledne u nás bylo husto. Ne, že by u nás zhoustla atmosféra, to snad ani ne, ale najednou u nás bylo tolik lidí, že jsem se nestačila divit. Přijely obě babičky i dědové a já jsem měla co dělat, abych se stihla všem předvést.

Tak, a už vás mám všechny

Víte, on bude mít táta narozeniny. On se totiž táta taky někdy narodil víte? No a při té příležitosti se u nás zastavila teta Katka a přivezla mi ukázat oba bratrance. Takže už znám nejen Pavču, ale i Honzíka.

Zaslechla jsem od táty básničku

Táta už nějak přestává mít kontrolu nad situací a fakt chytá nerva. Když jsem si takhle vytrvale asi od šesti večer do půl jedenácté v noci plakala – no plakala, spíš křičela tak, že jsem až přišla o hlas a nebyla jsem k utišení za žádnou cenu – zaslechla jsem z jeho úst tichou básničku.

Trápí mě padouši

Táta už je doma a mě trápí hrozní padouši. Ti padouši jsou prďoši. Naši na mě zkouší všelijaké recepty, ale bohužel nic moc nepomáhá a mě to bříško prostě bolí.

Návštěvní kolotoč

Já si užívám svoje první prázdniny u babičky a zároveň si chvilkama připadám jako muzejní exponát. Rodina je veliká a všichni jsou na mě zvědaví, protože mě ještě neviděli.

Vysloužila jsem si zaracha

Taťka řekl, že semka nemůžu, dokud budu pořád řvát jako pavián bez zjevné příčiny. Prý nenechám mamku ani chvilku odpočinout a musím spát. Takže je mi líto, ale mám zaracha a na nové zápisky si budete muset počkat. Mám nachystané poznámky o dárcích pro mamku a pro mne k svátku a o příběhu plném překvapení. Ale na ty se dostane buď až mi to taťka za dobré chování zase dovolí a nebo když nechá počítač chvíli bez dozoru a já sem proklouznu jako teď.

PPP – příběh plný překvapení

Já teda jako uznávám, že to se mnou není pořád růžový. Ale zatím spoléhám na to, že naši ještě něco vydržej. I když, jak tak k večeru koukávám na tátu, nevím, jestli bych neměla ubrat, aby to s ním neseklo.

Vážení, je sobota a já mám za sebou vážení

Děcka, naši v noci šíleli, že nespím a jenom brečím. Ale to jim nevěřte. Naši z toho dělají hroznou vědu. Schválně se mrkněte na fotky a sami uvidíte, že já chrupkám jako málokdo.

Tarzanem snadno a rychle

Vy jste si asi mysleli, že noc na dnešek bude lepší, že? To tak. Já když chci, jsem klidně v noci dvě tři hodiny vzhůru a ke klidnému spánku mne nepřinutíte ani za nic. A přitom jsem tak unavená…