Dvojitá kontrola

Včera u nás bylo zase nějaký zplašený počasí. Chvílemi se bez varování zvedla vichřice a venku zuřila strašná vánice, vítr se točil a vůbec by se mi tam nelíbilo . Ačkoli jsme tedy s mamkou na plánovanou kontrolu k paní doktorce zamýšlely jet vlakem, nakonec táta nedal jinak, než že pro nás přijede z práce a vezme nás zase autem.

Potkali se u Kolína

Dneska odpoledne u nás bylo husto. Ne, že by u nás zhoustla atmosféra, to snad ani ne, ale najednou u nás bylo tolik lidí, že jsem se nestačila divit. Přijely obě babičky i dědové a já jsem měla co dělat, abych se stihla všem předvést.

Báb dýbu

Tak nebím, jestli mi ten včerejší býlet prospěl a debo mi ještě trošku přidal. Báb plnej dos tak, že by to ani bysavač nebytáhnul.

Zaslechla jsem od táty básničku

Táta už nějak přestává mít kontrolu nad situací a fakt chytá nerva. Když jsem si takhle vytrvale asi od šesti večer do půl jedenácté v noci plakala – no plakala, spíš křičela tak, že jsem až přišla o hlas a nebyla jsem k utišení za žádnou cenu – zaslechla jsem z jeho úst tichou básničku.

Trápí mě padouši

Táta už je doma a mě trápí hrozní padouši. Ti padouši jsou prďoši. Naši na mě zkouší všelijaké recepty, ale bohužel nic moc nepomáhá a mě to bříško prostě bolí.