Jauvajs, do břicha ne
pondělí, 24. 3. 2008
Začalo to vlastně už včera brzo ráno, když se táta tajemně sbalil a zmizel z domu. Myslela jsem, že si jde někam fotit krystalky jarní jinovatky, ale to jsem se asi mýlila.
Jinovatku sice venku fotil taky, ale jeho divné zmizení pokračovalo tím, že si večer sednul bokem a něco si pletl. Nepřikládala jsem tomu žádnou důležitost. Dospěláci kolikrát dělají věci, kterým nerozumím a myslím, že není potřeba po podstatě jejich činnosti nějak dál pátrat. Myslím, že kolikrát ani oni sami tomu nerozumí.
Tentokrát jsem ale měla být asi ostražitější. Kdo by ale čekal, že ho v takto útlém věku hned po ránu někdo seřeže i s mámou. Copak já jsem měla nějaké tušení o tom, co jsou to Velikonoce? Naštěstí měl táta soudnost a na mne si upletl žílu dětských rozměrů. Měl tak jednu na mamku a jednu na mě.
Snad teda budu zdravá, potože taťka při koledě vyjmenoval snad všechny orgány a proutkem mě vyšlehal pořádně. Ale jenom symbolicky, nebojte.
No nic, já teda zrovna těmto svátkům a jejich podobě moc neholduju, ale nebudu našim kazit radost, když už v tom teda jedou. Tradice je prostě tradice.
