Františku, tak ty taky?

Dneska jsem se mamkou krásně vystrojila a měly jsme po ranním výprasku v plánu si zbytek dnešního dne parádně užít. Zrada na sebe nenechala dlouho čekat.

Nejdřív jsem se v koupelně hezky protáhla a pak jsem se nechala oblíct do nového bodýčka. Nechaly jsme si udělat i jednu fotku s mamčou, aby bylo vidět, jak nám to po ránu sekne.

Zrovna když jsem byla s mamkou schovaná v koupelně, ozvalo se zrádné zazvonění. Takže, aby to jako bylo všem jasný, nejdřív nás žílou vymrskal Martin a pak se ke zradě přidal taky Rosťa. Za největší podraz ale beru to, že se k nim přidal i malej František, kterýho jsem považovala za spojence. Dokonce si na mě přinesl vlastní mrskačku. Akorát na koledu se ještě nezmohl. No řekněte, mám já to nějakej život?

Podívejte na něj, leží si jako paša, na klidné tváři potutelný úsměv
a pletenou zbraň proklatě nízko u pasu

Pořád ještě jsem proti Františkovi drobek, má náskok, ale já si s tím poradím