Jak jsem přišla na svět

Ahoj, tak jsem tady. Dnes je můj první den na světě. Jmenuju se Dora Slámová, vážím 2850 gramů a měřím 48 centimetrů. Původní termín mé návštěvy byl stanoven na 2. února 2008, ale já jsem si počkala až na středu 6. února. Sice jsem narozeniny o chvilku odložila, ale pak jsem na svět docela spěchala.

Mamka volala taťkovi do práce někdy v půl jedné odpoledne, že si není jistá, jestli to už náhodou nebude. Sama pořádně nevěděla. Paní Sušická (naše dula) řekla, že za dvě hodinky má mamka dát vědět a že večer bychom na tom prý začali pracovat. Taťka ale raději jel domů za mamčou, aby byla v klidu a pohodě.

Taťku jsem slyšela přijet někdy lehce po jedné hodině odpoledne. Když mamce změřil kontrakce, mohli bychom jet klidně rovnou do porodnice, tak to bylo rychlé. Stihl mamce ještě udělat porodní svařák, čaj do porodnice (kdybychom tam prej měli být dlouho) a nanosit tašky do auta. Pak mne s maminkou vezl k paní Sušické, ale tam jsme dlouho nepobyli. Asi po dvou kontrakcích se rozhodli, že jsem holka nedočkavá a že teda honem pojedeme do porodnice.

Když jsme okolo třetí odpolene dorazili na Obilní trh, bylo to už všechno hrozně rychlé. Chviličku nás měřili a poslouchali, ale pak nás s mamkou odvedli na porodní sál. Mamka prý chtěla zkusit vanu, ale byla ráda, že stihla dosednout na vak. Přibližně za tři čtvrtě hodiny od příjezdu do porodnice jsem už byla na světě, přesně v 15:40. A musím říct, že všichni ze mne měli ohromnou radost.

A tady už jsme všichni tři, celá rodina.

A mamča byla hrozně šikovná a statečná. Říkala to paní Sušická i taťka. No však se podívejte, dokonce měla náladu na strandičky.

Taťka se mnou pak šel se sestřičkou na prohlídku na dětské oddělení, kde řekli, že jsem úplně v pořádku a zdravá. Taťka s náma zůstal ještě dlouho na pokoji, pak nás s maminkou doprovodil na novorozenecké oddělení. Nakonec jel domů až kolem sedmé hodiny, aby dal tu skvělou novinu o mém narození všem vědět. Stavil se hned u sousedů Denků, aby mi připil na zdraví a podělil se o společné zážitky, protože u nich na mne už 15 dní čeká kamarád František. Na toho se těším, určitě spolu užijeme spoustu srandy.

Protože ale nemohl malinkého Francina dlouho rušit, šel domů, kde strávil spoustu času korespondencí přes mobilní telefon, jak odpovídal na všechny blahopřání a gratulace. Později večer se stavila sousedka teta Hanka s Martinem a to už prý bylo větší ródeo. Ani se nedivím, že bylo tatínkovi celý druhý den nějak divně. Slivovice, Fernet a Magistr dohromady, to by se mi taky nelíbilo. A vyspanej být taky nemohl, když šel spát až někdy po třetí ráno. No jo, ten porod je prostě dřina.